Jak necestovat do Vídně (4.)

Pomalu jsme se blížili ke správné odbočce na Parndorf. V dálce jsme už vyhlíželi známé hradby a živé oplocení kolem budov, které dýchaly honosnou úpravou a elegancí. Projížděli jsme očima celé parkoviště a zoufale hledali volné místo co nejblíže ke vstupu na náměstí.

 

Nakonec se nám podařilo zaparkovat docela blízko, i když celý plac praskal ve švech.

Byla jsem fascinovaná a natěšená, až si konečně projdeme oblíbené obchody s vytipovanými značkami, které nosíme nejraději. I když byla neskutečná zima a foukal silný vítr, který nás málem odnesl, tak jsme se vybavili teplým oblečením a dokonce měl stylový svetřík s vánočními motivy i náš psí doprovod. Pro všechny případy jsem vzala náš erární batůžek s miskou na vodu, láhev vody a pár drobností na celodenní chození.

 

V Parndorfu je úžasné to, že jsou “dog friendly - přístup pejskům povolen” - tudíž není problém vstoupit a nakupovat v obchodě s pejskem. Jsou velmi milí a přátelští, navíc dostáváme automaticky 10% slevu na každý nákup. Bylo docela vtipné, když jsem si vybrala ke zkoušení pár kousků oblečení a šla jsem společně s ním do zkušební kabinky. Sedl si tam ke dveřím a čekal, alespoň si mohl na chvíli odpočinout od celodenní túry. Manžel mi mezitím nosil různé modely na zkoušení, až si prodavači ze mě dělali srandu, že mám svého osobního módního poradce. A popravdě já nejsem velkým fanouškem šmejdění po regálech a sbírat položky do nákupního košíku, které jsou musela poctivě vyzkoušet, zda mi vůbec padnou. Raději mám situaci, když se podívám, přeměřím očima, vezmu a jdu. Málokdy se netrefím do velikosti, ale v těchto buticích zdání klape, protože některé halenky, šaty nebo kalhoty jsou jinak šité a vypadají jinak, proto nebylo dobré to riskovat, protože šlo o dražší položky a s mými proporcemi jsem měla vždycky trochu strach, že přestřelím. Široká ramena, větší hrudník, ženské křivky a drobnější postava, tak si to představte!

 

U manžela to bylo víc než jednoduché. V prvním obchodě se rozjel tak, že nákupní košík byl moc malý a přetejkal vším možným. Ale to byl hlavní důvod, proč jsme sem vyrazili. Měla jsem větší radost z jeho úlovků, protože už mě nebavilo se koukat na polorozpadlé boty, potrhané kalhoty nebo trička, a to nemluvím o roztrhaných trenýrkách, kterým jsem musela pokaždé čelit při praní a které vypadaly, jakoby si je upletl sám Spiderman. Ovšem vzhledem k tomu, že manžel dělá z domova, tak se s těmi nákupy moc nepospíchalo a hlavně se zároveň soustředil na postupné snižování své tělesné váhy, aby se cítil dobře v novém oblečení a mohl si dovolit koupit, co chtěl.

 

Od Calvina Kleina po Ganta, dále pak k Armanimu nebo Guessu. Člověk nevěděl kam dřív. Připadala jsem si jako Pretty Woman na Rodeo Drive v pražském provedení. Vždycky jsme jednu várku odnesli do kufru auta a vraceli se zpět k obchodům, které jsme ještě neprošli.

Když už jsme courali tak 3 hodiny, dostali jsme trochu hlad a potřebovali jsme dobít baterky u stánku. Zastavili jsme se na jejich vyhlášený preclík a výborný punč, náš rozmazlený čtyrnohý mazlík dostal smažené kuřecí kousky, aby z toho taky něco měl, když tak statečně kráčel s námi, a nakonec jsme to zajedli úžasným vdolkem plněný bohatou marmeládou - AMEN! Samotnou konzumací jsme se zase trochu zasytili a zahřáli, tudíž jsme byli připraveni pokračovat v nákupech, abychom mohli dřív odjet do hotelu v centru Vídně, ve kterém jsme měli zajištěno ubytování na 5 dní.

Najednou jsme se otočili a byla tma, 5.hodina odpolední a prostory se začaly pomalu vylidňovat. Prošli jsme za 1 den skoro všechna možná oddělení - elegantní, sportovní, obuv i doplňky. Byli jsme až v šoku, co všechno jsme za ty ceny dokázali pořídit. Původně jsme měli nákupy strávit 2 dny, ale nakonec jsme většinu zvládli už hned první den návštěvy.

Rozhodli jsme se tedy ukončit dnešní dobrodružství a vyrazit do hotelu.

 

Došli jsme k autu a postupně naskládali do kufru všechny tašky s obsahem. Na to, že jsme vycestovali nalehko bez velkého kufru, tak teď jsem měla složené věci i pod nohama na straně spolujezdce a na zadní sedačce blokovaly tašky prostor našemu miláčkovi na spaní.

Cesta do hotelu trvala něco málo přes hodinu, tak jsme měli čas si po cestě trochu oddychnout a zorganizovat si zbylý čas, ale shodli jsme se pouze na tom, že zaparkujeme v hotelové garáži, vyneseme všechny tašky do pokoje a po horké sprše padneme za vlast do obrovské a pohodlné postele.

 

Rezervovali jsme ubytování v obytné části, kde se nacházely známé firmy a krásně upravené domy. Poblíž jsme měli možnost navštívit i pár obchodů s potravinami, rychlým občerstvením nebo se projít v příjemném parku, kde bylo místo i pro hrátky se psy.

Podle navigace jsme hotel Leonardo docela rychle našli, a tak jsme hned zajeli do hotelové garáže a pospíchali se všemi zavazadly na recepci, abychom mohli vyplnit potřebné ubytovací formuláře, zaplatit nocleh a odebrat se na pokoj.

V přijímací hale nás přivítal milý personál, na recepci pohotově vyřídil vše potřebné a dali nám karty od pokoje, který se nacházel v 5.patře. Přes unavené oči jsme ani neviděli na cestu do výtahu, byli jsme ověšeni taškami jak Ježíšek a už se konečně těšili, až ze sebe smyjeme únavu a vyčerpání z celodenního chození po městě.

 

Pokoj byl krásný - moderní a útulný, s velkou televizí, sprchou a velkou pohodlnou postelí, na které záleželo nejvíc. Manžel se šel umýt první, protože mně to přece jen trvá déle než se odlíčím, provedu kosmetický rituál a namažu celé vysušené tělo vyživujícím mlékem. Najednou jsem chytla druhý dech a nakonec jsem vybalila pár našich osobních věcí a trochu to tam zorganizovala. Pejsek dostal ještě čerstvou vodu do cestovní misky, nasypala jsem mu ještě pár granulí do druhé, kdyby ho náhodou chytla chuť na půlnoční svačinku a pak jsem se konečně odebrala do sprchy, kde mně nepřekvapila po manželovi vodní spoušť, jako obvykle.

 

Po necelé hodince jsem vyšla ven jak znovuzrozená a cítila jsem odlehčení z cesty. Oba moji kluci už byli zachumlaní do peřin a po očku koukali na nějakou americkou komedii, která běžela v televizi.

S naivní představou jsem si k posteli položila rozečtenou knížku, která mě vždy všude doprovází, ale jakmile jsem se zabořila do voňavého povlečení tak jsem se neubránila lenosti, která mě omráčila a donutila tak zavřít oči a probudit se až do druhého dne.