Jak necestovat do Vídně (1.)

Seděla jsem u pracovního stolu na home-officu a vstala jsem s úlevou od židle, protože jsem se chtěla pořádně protáhnout. Najednou se mi dostalo více kyslíku do mozku a já si uvědomila, že se už další den budeme s manželem a naším psím miláčkem připravovat na odjezd na vysněnou zimní dovolenou po 3 letech do Vídně na vánoční nákupy a procházky po vyhlášených trzích.

 

Dokončila jsem posledních pár úkolů do práce a zaklapla počítač - volno začíná!

V den odjezdu mě ovšem čekalo ještě pár povinností, abychom odjížděli s klidným svědomím, že jsem dokončila předvánoční úklid a připravila nás na dobrodružství autem.

 

Ovšem jak už to v naší rodině bývá zvykem, nemůže se to obejít bez drobných eskapád a cestovní horečky.

Ten den proběhlo všechno samozřejmě úplně jinak, než jak jsme plánovali, takže nervičky pracovaly už od rána a čas hrál proti nám. Nejen, že jsem musela zabalit věci nám všem na pár dní, ale ještě jsme museli vyrazit na jednu rychlou návštěvu v Lounech, kam jsme měli odjet hned po poledni, v klidu a s radostí, že konečně vypadneme z ruchu velkoměsta.

Což se nestalo samozřejmě.

 

Vzhledem ke zhoršenému počasí - všude kopy sněhu a opravdu vlezlé zimě - jsme plánovali, že vyrazíme s časovou rezervou, abychom se vyhnuli kolonám v pátek odpoledne, kdy se lidé vracejí domů z práce, nebo naopak odjíždějí na víkend z města.

Dokážete si představit doma tu spoušť a “Itálii”? Prádlo nevyprané, nevytřené podlahy, neumyté nádobí v myčce, polovina věcí zapomenuta doma v šuplíku a celkově pohozené drobnosti, plus výživná hádka s manželem i psem, který mi dělal snad naschvály.

 

Když jsme se skoro nezabili a rozhoupali se konečně odjet, popadli jsme veškerá zavazadla, hafana a opustili byt s nepořádkem, na který jsem chtěla na pár dní zapomenout.

Když jsme došli k zaparkovanému autu, které jsme tam nějakou dobu nechali stát, čekalo nás ještě očištění oken a dveří od nánosů těžkého sněhu, které nám k tomu ještě stěžovalo mírné sněžení. Kufr byl naštěstí naplněn jen z poloviny, protože jsme plánovali nakoupit nové oblečení v Parndorfu, kam jsme měli první dny namířeno, což byla asi nejpozitivnější věc z celé dovolené. Ale další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Manžel zjistil, že v ostřikovači není voda, takže nás čekala ještě zastávka na pumpě, abychom doplnili kapalinu. Naštěstí jsme odjížděli za světla a přestávalo sněžit, takže jsme se trochu uklidnili. Hafan byl připoutaný na zadní sedačce, my usedli do auta a vydechli si. Zároveň jsme zakopali válečnou sekeru a vyrazili směr Louny, kam jsme měli podle navigace dorazit s malým zpožděním.

 

Znáte ten pocit, když se na chvíli ztratíte ve svých myšlenkách a přemýšlíte po cestě zda jste něco nezapomněli? Tak samozřejmě, že jsem v duchu výrazně nadávala, ale manželovi jsem to musela přiznat až po větším vychladnutí. I když je relativně klidný typ, tak za volantem bývá “živý” jako většina chlapů. Snažila jsem se poctivě mlčet celou cestu pro klid v duši, abychom to všichni ve zdraví přežili. S přiznáním jsem počkala až po sléze, protože jsem věděla, že se stejně budeme muset otočit zpět do Prahy.

 

Cesta do Loun proběhla až překvapivě hladce. I když už přestalo sněžit, tak bylo sychravo a trochu mrzlo. Na návštěvě jsme se zahřáli u teplého čaje a byli jsme obdarováni sladkým, kterým jsme se uvolnili při příjemným plápolajícím plamínku uklidňujících svíček. Naše společná známá nám pomohla překonat stres a napětí, které v nás panovalo už několik týdnů před dovolenou. Společně strávený čas a povídání si o příhodách ze života nás dokázalo vrátit zpět do vyrovnaného stavu, plné úlevy a úsměvu, kdy jsme se dokonce začali těšit na naše volno ve Vídni. Po vzájemné pomoci diskuzí jsme se rozloučili, popřáli klidné Vánoce a vyrazili zpět k domovu pro zapomenuté věci.

 

Přišla chvíle, kdy jsme si museli přiznat, co nám chybí a co jsme doma zapomněli a co jsme mermomocí potřebovali s sebou. Nedokázali jsme se už dál dohadovat, proto jsme nastartovali auto, vyrazili zpět do Prahy pro pár drobností ze šuplíku, což byly naše doklady a papíry od auta, naše speciální kartáčky na zuby a pastu, malou domácí lékárničku pro všechny případy a nabíječku na telefon. Hurááá! Jsme kompletní a můžeme konečně odjet směr Zimní radovánky!

Ovšem o klidné jízdě jsme si mohli nechat jen zdát…