Osobní vyhoření jako kompas - buďte za něj vděční! Jaký má ale pro nás význam?
Ach, vyhoření. Už jen při vyslovení tohoto slova se vám může zatočit hlava nebo se vám vybaví prázdné hrnky od kávy, příliš dlouhé seznamy úkolů a pocit, že se probouzíte unavenější, než když jste šli spát.
Pro mnoho žen, které žonglují s obchodními cíli, osobními milníky, rodinnými požadavky a až příliš lidskou potřebou dýchat, není vyhoření jen návštěvníkem - někdy se nastěhuje, vybalí a uspořádá v našich duších večírek lítosti.
Přesto je tu jeden zvrat: vyhoření není takový padouch, za jakého ho považujeme. Ve skutečnosti je spíš jako ten krutě upřímný přítel, který vám řekne, když vám přestanou sedět oblíbené džíny. A věřte tomu nebo ne, za to stojí být vděčná.
Jaký je ale přesně hlubší význam vyhoření a jak se může stát kompasem, který nás povede zpět k sobě samým?
Rozpoznání vyhoření: Metafora poruchy na silnici
Představte si, že jedete po dálnici směrem ke svému vysněnému cíli - úspěchu v podnikání, vnitřnímu klidu nebo tomu, že se stanete cukrářem, který medituje. Najednou se rozsvítí kontrolka motoru, zpod kapoty se vyvalí pára a auto se zastaví. Uvízli jste na mrtvém bodě. Můžete křičet, plakat, kopnout do pneumatiky nebo všechny tři možnosti. Zní vám to povědomě? Tento životní okamžik „poruchy na silnici“ se nazývá vyhoření. A stejně jako v tomto scénáři je to znamení, nikoliv konec.
Vezměte si příklad jedné marketingové manažerky, která si myslela, že spánek je pro slabé. Prodírala se nekonečnými schůzkami a termíny, každý týden na sebe tlačila víc a víc a zanedbávala své přátele a koníčky v přesvědčení, že její hodnota je vázána na její výkon. Až se jednoho dne přistihla, že vzlyká do salátu k obědu. Ona to tehdy neviděla, ale to bylo její světlo - její tělo a duše ji prosily, aby změnila směr.
Obrat vděčnosti: Učení se z vyhoření
Když se setkáme s vyhořením, náš první instinkt může být považovat ho za selhání. Zamysleme se však nad tím, co by se stalo, kdybychom to přerámovali jako výzvu k probuzení a návod. Samotný fakt, že vyhoříme, ukazuje, že nám na tom velmi záleží - na naší rodině, kariéře a sebezdokonalování. Vyhoření poukazuje na oblasti, ve kterých jsme špatně nastaveni, a dává nám jedinečnou příležitost k nápravě.
Tip: Napište si oblasti svého života, které vám způsobují stres. Nyní o nich přemýšlejte jako o neužitečných plánech. Jaký směr by vám mohl skutečně posloužit?
Skutečný rozhovor: Slzy a transformace
Ve chvílích vyhoření se mnoho žen cítí zdrceně a ztraceně. Můžeme se přistihnout, že brečíme nad tabulkami nebo zpochybňujeme každé kariérní rozhodnutí učiněné od vysoké školy. Tady je tajemství: pláč je terapeutický. Odplaví frustraci a vyčistí mysl pro to, co bude následovat. Dovolit si být zranitelná může vést k překvapivým zjištěním.
Jana, podnikatelka, se přistihla, že vzlyká během hodiny jógy, nejprve v rozpacích, ale později vděčná. Uvědomila si, že ztratila radost ze svého podnikání. Poté, co přehodnotila své priority, delegovala úkoly a znovu zavedla chvíle zábavy (zdravíme „páteční taneční přestávky“), se vrátila do práce s novou energií a soustředěním.
Tipy, jak zvládnout vyhoření s grácií a humorem
1.Osvojte si přístup „kamarádky proti vyhoření“ : Spojte se s jinou ženou, která to chápe. Ventilujte se u kávy nebo pořádejte „vyhořelé špatné filmové večery“. Vzájemná empatie a smích jsou léčivé.
2. Stanovte si čas pro sebe, který se nedá vyloučit: Vytvořte si posvátné časové úseky, kdy je zakázáno pracovat, telefonovat a věnovat se dospělým. Věnujte se koníčku, který jste dosud ignorovali, nebo si pusťte absurdní seriál. Příklad: Kamarádka si blokuje „úterní čas ve vaně“ - bublinkovou koupel bez vyrušování.
3. Přepište priority a delegujte: Vyhoření často pramení z přesvědčení, že všechno musíme udělat my a dokonale. Zpochybněte toto přesvědčení. Častěji říkejte „ne“. Řekl někdo, že nákupy potravin zadáte externímu dodavateli? Ano, prosím!
4. Zasmějte se absurditě: Někdy se podaří najít humor ve vlastním zběsilém shonu a uvolnit tak napětí. Napište si vlastní komediální „projev k ocenění vyhoření“ a poděkujte všem, kteří vás do tohoto stavu dotlačili.
5. Buďte vděční a zamyslete se: Zamyslete se nad tím, co vás vyhoření naučilo. Možná je to fakt, že musíte přestat vyhovovat lidem nebo že pracovat každý den přes oběd je neudržitelné. Všechno je to moudrost, kterou si můžete odnést dál.
Cesta vpřed: Hledání smyslu v pauze
Vyhoření je nakonec znamením, že je třeba zpomalit, přehodnotit a znovu se nastavit. Dlužíme sami sobě, abychom si naslouchali. Nejste sami, kdo se cítí přetížený, a neexistuje žádný „správný“ způsob, jak to všechno zvládnout. Pokud se váš kompas cítí poškozený, nechte vyhoření být nástrojem, který vás znovu nasměruje k životu plnému větší radosti, smyslu a lidského spojení.
Přijměte ho.
Poučte se z něj.
A zasmějte se tomu, když to jde - koneckonců, co jiného můžete dělat, když se přistihnete, že brečíte do salátu?
Pokračujte, dámy…
A až se vyhoření znovu objeví (protože buďme upřímné, může se stát), přivítejte ho s vděčností, protože víte, že je tu proto, aby vás vedlo, ne aby vás porazilo…
Zažíváte chvíle „zhroucení z vyhoření“? Podělte se o něj se mnou - s humorem a bez něj! Možná to bude právě ten smích (nebo slza), který dnes někdo jiný potřebuje.
Budu ráda za vaše komentáře…
