Cesta sebeobjevování - proč jsem se rozhodla věnovat fotografování až teď?
Člověk se denně vyvíjí a objevuje svoje vášně nebo touhy, které se mohou objevit později ve vašem životě nebo se bojíte je projevit a plně se jim věnovat.
Dokážete obyčejným testem osobnosti zjistit, jaké jsou vaše přednosti, dovednosti nebo potenciální sny, které ve vás dřímají, aniž byste o tom věděli.
Dostala jsem sama takový impuls, když jsem se jednou přistihla, jak si prohlížím jednu fotografii někoho náhodného na sociálních sítích a zkoumám detaily, pozoruju další a u toho poslouchám uklidňující jazzovou hudbu v pozadí se snahou udělat rozbor svých emocí, které při pohledu na fotografii vyvolaly.
Řekla jsem si: “Vždyť tato fotografie tvoří krásný příběh beze slov.”
Ve věku 40 let začíná mnoho lidí přemýšlet o svých životních volbách a zvažovat nové cíle. Toto zkoumání mé kreativní stránky mě přivedlo právě k nečekané a neuvěřitelně naplňující vášni - fotografování. Ale jaké konkrétně?
Zjistila jsem, že mě zrovna nebaví korigovat a štelovat lidí při focení portrétů - jak se postavit, jak se tvářit nebo jakou emocí mají zkusit vyjádřit do objektivu.
Já jsem byla odjakživa nadšencem velkoměst, krajin a street artu nebo chování zvířat či přírodních zázraků.
Baví mě pozorovat lidi, když o tom nevědí, když se přirozeně hýbou, smějí a vykonávají nějakou aktivitu. Pocit štěstí mi dodává pohled na noční osvětlené město, kde se skrývá tolik tajemství.
Je zároveň náročné zachytit krásu přírody na jednom snímku, ale správně zachycený okamžik je pro mě nedocenitelný.
Vždycky jsem ráda navštěvovala galerie nebo výstavy prací různých talentů. Je to takové posvátné místo jakou je pro mě i knihovna. V tichosti procházíte kolem děl a necháváte plynout myšlenky, posilujete inspiraci a vedete rozhovor se svým nitrem.
Místa, kde se díky umění tvoří příběhy a naděje.
Proč jsem se vlastně rozhodla vydat touto tvůrčí cestou v tak zdánlivě pozdní fázi života?
Odpověď spočívá v kombinaci zvědavosti, potřeby sebevyjádření a touhy zachytit krásu světa kolem sebe.
Netradiční začátek
Dá se s jistotou říct, že jsem nikdy nebyla typický fotografický nadšenec. Můj život až do tohoto bodu byl plný povinností, kariérních cílů a rodinných priorit.
I když jsem vždy obdivovala práci talentovaných fotografů, nikdy jsem si sama sebe tak nepředstavovala. Vše se změnilo jednoho dne, kdy jsem dostala dárek, který zažehnul mou uměleckou cestu.
Můj manžel, který si byl vědom mého obdivu k fotografování, mi pořídil můj první pořádný fotoaparát společně s kvalitní kamerou. Bylo to z jeho strany zřejmě promyšlené gesto, ale cítila jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem měla strach z nového a na druhou stranu jsem se těšila a cítila se jak ryba ve vodě.
Fotoaparát byl krásný kus technologie, ale na začátku jsem neměla vůbec ponětí, jak ho používat.
Byla to však motivace a takové poposkočení, které jsem potřebovala, abych mohla začít prozkoumávat tento svět skrz čočku.
Síla zvědavosti
Hořela jsem zvědavostí a ta byla silným motivátorem. Rozhodla jsem se ponořit do focení po hlavě, vedena touhou porozumět složitému fotoaparátu a zjistit, zda dokážu vůbec rozvinout dovednosti potřebné k zachycení světa tak, jak jsem ho viděla já.
Začala jsem zkoumat techniky, číst knihy a sledovat online kurzy, které jsem si zakoupila, abych se necítila na začátku tak ztracená a vystrašená zároveň.
Byla to pokořující zkušenost, protože jsem se musela naučit základy, od pochopení clony, ISO a rychlosti závěrky až po zvládnutí kompozice a osvětlení.
Když jsem se hlouběji ponořila do focení, uvědomila jsem si, že fotoaparát není jen nástroj; bylo to médium, jehož prostřednictvím jsem mohla vyjádřit svůj jedinečný pohled na svět.
Každé cvaknutí spouště mi umožnilo zmrazit okamžik v čase a sdílet jej s ostatními.
Měla jsem pocit, že se učím nový jazyk - jazyk vizuálního vyprávění.
Kreativní výstup
V dospělosti se život stával stále víc rutinnějším. Práce, domácí povinnosti a každodenní starosti si začaly vybírat svou daň na mé kreativitě.
Fotografie se objevila jako způsob, jak se vymanit z monotónnosti. Brala jsem si foťák na procházky po okolí nebo na rodinné výlety a najednou se mi před očima začal měnit svět k lepšímu.
Jednoduchý akt orámování záběru na objekt a úprava nastavení pro zachycení dokonalého okamžiku mi dal pocit kontroly a vzrušení, jaký jsem už dlouho nezažila.
Byl to terapeutický únik od stresu každodenního života.
Zachycení krásy života
Jedním z nejzásadnějších důvodů, proč jsem se dala na fotografování, bylo zachytit krásu toho, co vidím jen já.
Každý má svůj úhel pohledu a pro každého má význam něco jiného. Jak stárneme, často si uvědomujeme pomíjivost života a okamžiky, ubíhají příliš rychle.
Ať už to byl východ slunce, upřímná rodinná chvíle nebo složité detaily přírody, našla jsem nesmírnou radost z uchování těchto pokladů objektivem mého foťáku.
Každá fotografie je pro mě připomínkou bohatství života, oslavou přítomného okamžiku a objevováním divů světa.
Kolikrát jsem se přistihla, jak kráčím davem lidí ve městě, prohlížím každého od hlavy až k patě a představuju si momenty nebo situace, kdy uvidím něco, co mě osloví a z čeho bych vytvořila unikátní kousek do mé sbírky.
Nebo stavařské umění mrakodrapů nebo zajímavých míst ve světe, které mě zvláštním způsobem přitahují odjakživa a toužím je zdolat formou zachycení na fotce.
Pocit dojetí a hřejivé radosti mi zase dodávají nevinná zvířata, která si hrají v divoké přírodě nebo naopak se snaží po boku svého majitele láskyplnou povahou a přátelským chováním vykouzlit na tváři úsměv.
Je potřeba se soustředit na kouzelné okamžiky, kvůli kterým stojí za to žít!
Nikdy není pozdě…
Vydat se na cestu ke kvalitnímu fotografování ve věku skoro 40 let se může zdát nekonvenční, ale pro mě to byla spíše transformační zkušenost.
Je to připomínka toho, že nikdy není pozdě objevit novou vášeň a přijmout ji s otevřenou náručí.
Pokud sami uvažujete o novém koníčku nebo o dlouho ztraceném snu, pamatujte, že nejmimořádnější životní dobrodružství často začínají, když je nejméně čekáte…
Máte před sebou podobnou výzvu ve vašem životě? Objevili jste něco podobného nebo vám stále něco brání v rozletu a něčeho se obáváte či si dostatečně nevěříte?
Napište mi více do komentáře…
