Zamilované pohádky a kreslené filmy: Proč nám tato vášeň pomáhá i v dospělosti procházet životem?
Byl to jeden z těch divných a nepovedených dní, kdy mě přepadla divná beznaděj a smutná nálada.
Nálada, která vás donutí zalézt do postele, zatáhnout závěsy, zachumlat se pod deku a vymýtit všechny myšlenky ze zmatené mysli pomocí nevyhnutelných slz, které se samovolně kutálejí po tváři.
Napadlo mě, že jediné, co by mě dokázalo vrátit do šťastnější reality, jsou kreslené pohádky, které jsem v dětství milovala nebo filmy pro děti, které by mě přenesly do říše snů a fantazie, jako útěk od všech nevyhnutelných starostí a povinností.
Kdysi dávno jsme všichni seděli rozkročení na měkkých kobercích, s očima dokořán a ústy mírně roztaženými, když nás hlas z televizní pohádky nebo melodické čtení rodičů přeneslo do zemí, kde mluví žáby, hrdinové vycházejí ze skromných míst a každý konflikt se řeší s vřelostí nebo moudrostí.
Pohádky a kreslené příběhy byly možná určeny pro naše mladší já, ale jejich vliv sahá daleko za hranice dětství. I pro nás dospělé jsou jejich jednoduchost a nadčasové ponaučení majákem naděje - zdrojem útěchy a síly ve světě, který je často příliš těžký na to, abychom ho unesli sami.
Nadčasový půvab jednoduchých příběhů
Krása pohádek a kreslených příběhů spočívá v jejich jednoduchosti a v tom, že složitá životní ponaučení jsou zabalena do přístupných příběhů. V každodenním shonu dospělých povinností - pracovních termínů, rodinných problémů a neustálého přívalu špatných zpráv - je kouzlo pohádky, kde dobro vítězí nad zlem a odvaha poráží zoufalství, vítaným útočištěm. Tyto příběhy nám připomínají, že naděje není naivní a šťastné konce, i když se někdy opožďují, nejsou nemožné.
Vezměme si například film Inside Out od Pixaru, který je zdánlivě vytvořen pro děti, ale obsahuje hluboké pravdy pro dospělé. Učí, že přijetí smutku je nezbytnou cestou k uzdravení a růstu, což je připomínka, kterou dospělí často potřebují, ale málokdy se s ní setkávají. Nebo si vzpomeňte na nadčasovou disneyovskou klasiku Lví král, kde Simbova cesta za znovuzískáním svého místa v koloběhu života hluboce rezonuje s každým, kdo se potýká s pochybnostmi o sobě samém nebo se cítí nehodný svého osudu.
Místo, kde se můžete cítit, léčit a přemýšlet
Naše potřeba pohádek a kreslených filmů v dospělosti není jen o nostalgii. Jde o vytvoření prostoru pro syrové emoce, které často potlačujeme. Tyto příběhy nám dávají povolení plakat, smát se, a dokonce věřit v lepší věci, když se nás cynismus snaží zdrtit. Když se tíha reality stává nesnesitelnou, rozmar a optimismus v kreslených filmech, jako je Up, nebo houževnatost předvedená ve filmu Hledá se Nemo nám připomínají naši schopnost vydržet a najít světlo v temnotě.
V loňském roce jsem se potýkala s osobním neúspěchem, po kterém jsem se cítila zničená. Jednoho večera jsem s miskou oříšků a jen s bolestí v srdci pustila animovaný film Pocahontas, Lady a Tramp, a spoustu dalších příběhů s hlubokou myšlenkou.
Příběhy byly něžné, plné smíchu i něhy, které mě unášely do světa, kde stále ještě vzkvétá laskavost, pouto a radost. Postavy se staly zářivou hvězdou, kterou jsem potřebovala, tichým pošťouchnutím, které šeptalo: „Budeš v pořádku.“ A já jsem se cítila dobře. Takové příběhy jsou víc než pouhé rozptýlení - jsou to zachránci života.
A mám pro vás 4 tipy, jak přijmout dětské zázraky do našich dospělých životů…
1.Udělejte si čas na vyprávění příběhů: Věnujte jeden večer v týdnu sledování oblíbeného filmu z dětství nebo objevování nového animovaného filmu. Ponořte se do něj bez cynismu.
2. Zapojte se do příběhových témat: Přemýšlejte o tom, co s vámi rezonuje. Lákají vás příběhy o statečnosti, vykoupení nebo rozmarných dobrodružstvích? Co vám tyto příběhy říkají o vašem vlastním životě a o tom, co hledáte?
3. Podělte se o ně s blízkými: Prožijte tyto příběhy s přáteli nebo rodinou. Diskuse o tématech a postavách prohlubuje jejich dopad a vytváří společný emocionální zážitek, který posiluje vzájemné vazby.
4. Sbírejte drobné symboly: Obklopte se drobnými upomínkovými předměty, například plyšákem z oblíbeného kresleného filmu nebo citátem z oblíbené pohádky, které vám mohou denně připomínat naději a odolnost.
Proč v dospělosti potřebujeme pohádky a kreslené filmy?
Ve světě plném složitostí a těžkostí nabízejí pohádky a kreslené příběhy jasnost, naději a radost. Povzbuzují nás k větší odvaze, laskavosti a optimismu. Připomínají nám, že i když se zdá, že je vše ztraceno, existuje světlo - skrytá síla, která čeká na nalezení. Toto spojení s naším vnitřním dítětem nás ukotvuje, připomíná nám jednodušší časy a zároveň nám dodává odolnost, abychom mohli čelit přítomnosti.
Příběhy mají zvláštní kouzlo - mohou léčit tak, jak to někdy nedokáže samotná terapie nebo slova. Jsou kompasem, když se cítíme ztraceni, a bezpečným útočištěm, když je život příliš hlučný. Važte si proto dětské lásky k pohádkám a kresleným filmům.
Nechte se jimi vytáhnout ze zoufalství, když se vám dny zdají temné, a především věřte, že ty nejsladší příběhy - včetně těch vašich - mohou mít před sebou ty nejnečekanější, nejkrásnější kapitoly.
Z potřeby sladkých příběhů nevyrůstáme, jen rostou s námi a mění se v mocnější životní linky.
Nacházíme v nich odvahu pokračovat, připomínají nám, že i ve světě dospělých starostí je vždy místo pro rozmar, naději a trochu kouzel.
A není právě tohle záchrana, kterou všichni hledáme?
Nacházíte taky útěchu v pohádkách? Máte nějaký oblíbený kreslený příběh, který vás vždy dodá naději a lepší náladu? Co při tom prožíváte?
Zajímají mě vaše názory…
