Legenda jménem Michael Jackson aneb jak Král popu změnil ne jeden život
Dárek za všechny prachy
Byl to klasický školní den, kdy jsem se už těšila domů, abych si mohla začít užívat svůj narozeninový den.
Domů jsem dorazila v odpoledních hodinách po vyučování a ve dveřích mě už čekala mamka, která dorazila dřív domů z práce, aby mě překvapila.
Bylo to neobvyklé, protože většinou se zdržela déle v kanceláři. Ale něco bylo jinak.
Na stole v kuchyni jsem měla připravené svoje oblíbené dobroty, dětský šampus a zvláštní obálku.
Hodila jsem školní aktovku do kouta jako obvykle a posadila se ke stolu.
S upřímným blahopřáním k mým 10. narozeninám mě mamka objala, políbila na tvář a podala přání, úhledně nadepsané.
Když jsem kartu otevřela, vypadly 2 vstupenky na neuvěřitelný koncert Michaela Jacksona, který se měl konat 7.září 1996 na Letenské pláni v Praze.
Zůstala jsem jako opařená čajem, bez známky slova, jen jsem zírala na zeleně tištěné lístky, které mě měly dostat blíž k mému nejoblíbenějšímu zpěvákovi naživo. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale moje srdce jásalo a zrychlený dech mě přiváděl do neuvěřitelné euforie.
Měla jsem 3 měsíce na to, abych se připravila hlavně psychicky na takový životní zážitek, který odstartoval moji vášeň k jeho hudbě naplno. I když jsem už od útlého věku znala většinu jeho songů nazpaměť a tančila jako veselé dítě napodobováním jeho unikátních kreací, tak jsem vůbec nevěděla, co mě tam bude čekat za šílenství mezi ostatními staršími fanoušky, kteří jen umírali touhou pouhým pohledem na jeho krásný úsměv.
Zážitek volá…
Dorazily jsme s mamkou do Prahy o den dříve, abychom se ubytovaly v útulném apartmánu na Vinohradech, na Praze 2, který nám pronajal jeden tehdejší přítel. Byl to krásný podkrovní a moderně zařízený byt, kde jsme si mohly odpočinout a načerpat síly na druhý den.
V den konání koncertu jsme vyrazily poměrně dříve kvůli dopravnímu omezení metra.
Poté, co jsme přišly k bránám, při vstupu na Letenskou pláň jsme nevěřily vlastním očím. Lidé leželi u závor ve spacáku, s batohy plným jídla a pití, na sobě moderní výstřelky symbolizující Michaela Jacksona, jakoby se předháněli, kdo z nich je největším fanouškem Krále popu.
Musela jsem se mamky pořád držet za ruku, abychom se někde v davu neztratily. Naše místa byla na stání u pódia v kotli. Uvnitř plochy byly k dispozici různé stánky i se suvenýry. Tehdy byly ty ceny poměrně nižší než dnes, ale i tak jsme si nemohly dovolit moc utrácet. Samotné vstupenky už byly dost nákladné. Ale mě to vůbec nevadilo, protože nejcennější suvenýr jsem si odnesla ve svých vzpomínkách.
Nástup legendy
Začala se blížit večerní hodina, kdy měla vystoupit největší legenda všech dob.
Každou chvílí dav šílel, křídel, volal a těšil se na jeho příchod. Mně bušilo srdce jak o závod, těkala jsem očima po celé ploše, po obloze, po lidech a přeběhla mi husí kůže po zádech.
Když se najednou rozdunělo pódium, světla začala lítat po obloze jak stroboskopy, lidé zvedly ruce nad hlavu a křičeli z plných plic. Moje oči se rozsvítily úžasem.
Videoprojekce začala poutavým obsahem představovat nástup našeho krále, který vizuálně přiletěl v raketě a objevil se jako socha ve zlaté kombinéze a klasických chráničích pro příletu na pódiu. Bylo to dechberoucí antré.
Když začaly hrát první tóny vrzajících repráků jako nápověda pro fanoušky, vznikl ještě větší jásot. Každý, kdo tohoto umělce miluje do morku kostí poznal, že se jedná o skladbu “Scream”, kterou fenomenálně nazpíval se svou sestrou, též známou zpěvačkou, Janet Jackson. Lidi skákali na místě, křičeli nadšením a zpívali spolu s ním, slovo od slova.
Každá skladba měla svůj unikátní a propracovaný nástup celé kapely, pěveckého doprovodu i krále samotného, který byl svým perfekctionismem vyhlášený.
Já se snažila postávat na špičkách, abych viděla alspoň trochu na plazmové obrazovky, které ho zabíraly z každého pohledu. Každý výraz, pohyb a pěvecký okamžik byl obohacující zážitek.
Když jsme se dostali asi do půlky koncertu, kdy započala nezapomenutelná ochutnávka skladby Billie Jean, kdy si Michael přinese obyčejný kufřík a svými gesty vytáhne blýskavou rukavici, černé sako a klobouk, celé skupiny lidí se začaly různě míchat, tlačit co nejvíc dopředu k pódiu, aby to mohli zaznamenat na kameru nebo foťák z blízka, a nechali se pohltit tímto symbolickým výstupem.
Jelikož jsem byla v té době drobná, tak jsem se snažila mamky držet co nejvíc na blízku, protože celé publikum se skládalo z nenasytných šílenců, kteří pro tuto událost dýchali. Najednou jsem zalapala po dechu a vlna fanoušků mě přenesla svou silou o dobrý kus dál od mamky. Neměla jsem sílu se dostat zpět, protože s davem jsem se najednou ocitla dobrých pár metrů s maminčina dosahu a balancovala vystrašená na místě.
Mamka nasadila ochranářský přístup a začala bojovat jako lvice, abych se k ní před dav dostala zpět. Křičela z plných plic, mávala rukama, vlastním tělem bourala masy lidí, kteří se tlačily dopředu a bez ohledu na bolest nohou a slz v očích, zapojila pár slovenských chlapů, kteří fandili poblíž, aby mě vzduchem podávali směrem k ní. Nakonec se povedlo.
Oddychla jsem si a moje srdce se pomalu vracelo ke klidnějšímu rytmu, když jsem se konečně dostala z toho chaosu, který mě dost vyděsil.
Zbytek koncertu už probíhal poměrně klidněji, když se Michael začal dělit o emoční pěvecké hitovky v podobě “Stranger in Moscow” , “Earthsong” nebo “Heal the world”. Jeho smysluplné skladby přicházely vždy s nějakou pointou, zprávou světu nebo názorem, který se vám dokázal svým obsahem dostat pod kůži. Jeho abnormální hlasové dovednosti byly jak balzám na duši, které vás pokaždé pohladily. Celý koncert jako by byl postavený z jednoho velkého příběhu, který nám Michael vyprávěl.
Většinu skladeb jsem znala nazpaměť, ale jelikož jsem v té době ještě neuměla anglicky, tak jsem jim porozuměla až v dospělosti. Není den, abych si jeho nesmrtelné songy nepřehrávala v pozadí při pracovním stresu, při úklidu nebo jen tak při procházce venuku.
Celé to hudební pozdvižení trvalo 2 hodiny.
Koncert prokládalo i milé povídání k fanouškům, které bylo o jeho nekonečné pokoře, lásce a oddanosti k lidem, kteří uznávali jeho osobnost a uměleckého ducha po celém světě.
Jeho široký úsměv, veselá povaha a taneční kreace byly kořením celého vystoupení, které k němu patřilo.
Ani na únavu totiž nebyl čas, Michael uměl enegii předávat znamenitě a bez přestání.
Konec plný emocí
Jak se říká, všechno musí jednou skončit. A tím byl i blížící se konec koncertu.
Nechtěla jsem odejít, dokázala bych tam stát v křeči celé hodiny. Mamka se mnou statečně vyčkávala na poslední hudební přídavky, které nám měli dát najevo, že je čas jít.
Král popu se loučil, děkoval a dal hrdě najevo svou vděčnost, která nás všechny na konci rozbrečela radostí. Každý odmítal opustit svoje místo, jak byl plný euforie a nekonečné radosti ze zážitku. Taková událost se vám poštěstí jednou za život a já za tuto možnost budu vděčná až do smrti.
Celá plocha obecenstva se začala rozpouštět, lidé odcházeli směrem k východu, zpívající známé pecky v objetí jeden druhého, které měli dneska možnost slyšet naživo. Radost je spojila a umocnila jejich lásku k hudbě i ostatním. Michaelova mise byla splněna - svoje poslání předal úspěšně se závěrečnými slovy “I love you!”.
Cestou k metru jsme se snažili přežít, protože byl neskutečný nával fanoušků v ulicích i v hromadné dopravě samotné. Mamka mi drtila ruku pevným stiskem, abychom se zase neoddělily v té smrtící vlně. Chaos všech ostatních mě ještě nakonec dostal do tlačenice, která mě málem udupala na eskalátoru a potlačila do dveří, kde jsem nemohla popadnout dech, a skončila jsem s otisky dvěrních rámů v obličeji. Uff! To bylo o fous, ale sakra, stálo to za to!
Celoživotní zážitek byl na světě a zůstane v mých vzpomínkách navždy!
Vzpomínky jsou k nezaplacení…
Ještě dnes, když si zpětně pustím jeho koncert ze záznamu na internetu cítím, jako by to bylo včera. Husí kůže se vlije do celého těla, slzy se mi samovolně tlačí do očí, vzpomínky ožívají.
Láska k osobě, která nikdy nevyhasne.
Tento článek píšu na počest mého hudebního idola, který mi svým odkazem přinesl do života lásku k hudbě a životu vůbec.
Den, kdy navždy odešel z toho světa, byl pro mě jako špatný sen, z kterého se nemohu probudit.
Bolest mě zasáhla tak hluboko v srdci, že jsem několik dní nedokázala vyjít z domu. Svou sbírku knih, alb i sestřihy klipů a DVD si uchovávám jako poklad, který je nedocenitelný!
Sbírku svých cenností jsem doplnila tetováním Michaela Jacksona na svém zápestí, na které když se pokaždé podívám, cítím, že je mi blíž a že jeho legenda je a bude věčná!
Patříte k fanouškům Michaela Jacksona? Měli jste tu možnost ho vidět vystupovat naživo? Jaké vzpomínky vás s ním spojují?
Napište mi víc...
